Příslušenství:
K tomuto panství Žampach náležela z území „Svazku obcí Orlice – Třebovsko“ obec Hnátnice a dále jen po určitou dobu v 16. století (do poloviny 70. let) i České Libchavy (před tím byly majetkem místních zemanů).
Historie:
Vznik žampašského panství je spjat s obdobím vrcholné kolonizace v 2. polovině 13. a na počátku 14. století. Kolonizaci rozsáhlého území na pravém břehu Tiché Orlice od Hnátnice až na Králicko zahájili asi pro krále Přemysla Otakara II. nebo Václava II. příslušníci blíže neznámého rodu ze Zebína, kteří měli ve znaku loveckou trubku. První zpráva o Žampachu je z roku 1309, kdy se připomíná Petr ze Žampachu patřící snad k rodu pánů ze Zebína. V roce 1324 bylo již panství v rukou krále Jana Lucemburského, který ho tehdy zastavil Jindřichovi II. z Lipé. Po roce 1346 přešla zástava na Jana Pancíře ze Smojna, který proslul nechvalně jako loupežník. Proto sám Karel IV. v roce 1355 nebo 1356 hrad oblehl a dobyl. Jan Pancíř byl popraven a panství přešlo opět do královských rukou. Ale již v roce 1357 Karel IV. postoupil panství Čeňkovi z Potštejna, synovi Mikuláše z Potštejna jako náhradu za potštejnské panství. Čeněk se stal předkem rodu Žampachů z Potštejna, kteří vlastnili panství až do roku 1574. Tehdy zadlužené panství koupili majitel Brandýsa n. Orlicí Jan starší ze Žerotína a Adam Bukovský z Hustiřan, na základě dohody obou kupců zůstal nakonec jediným majitelem panství Adam Bukovský. Jan starší ze Žerotína si tehdy ponechal jen České Libchavy, které připojil k panství brandýskému. V roce 1626 koupil panství od Jana Otíka Bukovského Fridrich starší z Oppersdorfu a v roce 1629 ho odkázal jesuitské koleji v Hradci Králové, jejíž založení bylo tehdy připravováno. Po zrušení jesuitského řádu v roce 1773 panství nejprve spravoval náboženský fond a od roku 1806 se rychle střídali jeho držitelé, většinou nešlechtického původu. V roce 1848 v době zrušení poddanství vlastnil panství Jan David Stark.
doc. PhDr. František Musil, CSc
