Příslušenství panství:
Příslušenstvím tohoto panství, které se vytvořilo již v době vrcholné kolonizace v 2. polovině 13. století a jehož rozsah se v průběhu středověku příliš neměnil, byla většina míst patřících dnes ke „Svazku obcí Orlicko – Třebovsko“. K tomuto panství patřila od 2. poloviny 13. století následující místa:
Ústí nad Orlicí a jeho části Černovír, Dolní Houžovec, Horní Houžovec, Hylváty, Knapovec, Oldřichovice a místní část části Kerhartice nad Orlicí – Gerhartice (od r. 1947 nazývané též Kerhartičky)
Česká Třebová a její části Lhotka, Parník a Skuhrov
Dlouhá Třebová
Dolní Dobrouč a její části Horní Dobrouč a Lanšperk
Řetová
Řetůvka
Třebovice
Vlčkov
Zhoř (dnes část Němčic).
S formováním lanšperského panství v 2. polovině 13. století byl spjat i vznik Jehnědí a Sloupnice. Tato místa však od panství byla záhy odloučena a jeho osudy nesdílela. Na druhé straně teprve v roce 1624 po bělohorských konfiskacích se staly příslušenstvím tohoto panství Dolní a Horní Libchavy (předtím byly příslušenstvím panství Brandýs nad Orlicí, majetky zde měli i příslušnící místního zemanského rodu a od počátku 16. století byly majetkem příslušníků rodu z Bubna, za jejichž vlády došlo k rozdělení Libchav na Dolní a Horní) a od roku 1793 k němu náležela i nově založená osada Dařílek, která vznikla na pozemcích hornolibchavského dvora (dnes tvoří místní část Horních Libchav, s nimiž stavebně zcela splynula)
Historie panství:
Kolonizaci kraje na levém břehu Tiché Orlice a v povodí Třebovky, která byla počátkem vzniku lanšperského panství, zahájili po roce 1250 zřejmě z příkazu krále – majitele tohoto kraje – Přemysla Otakara II. příslušníci jihomoravského šlechtického rodu z Drnholce. V roce 1285 bylo již kolonizované území v rukách krále Václava II., který ho v uvedeném roce postoupil svému nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna (příslušník rodu Rožmberků, po smrti Přemysla Otakara II. se oženil s jeho vdovou, královnou Kunhutou). V souvislosti s touho donací se poprvé připomíná hrad Lanšperk, a v novém přídomku příslušníků rodu z Drnholce „de Ostch“ pravděpodobně i Ústí nad Orlicí. Po roztržce krále se Závišem s Falkenštejna a jeho popravě v roce 1290 daroval Václav II. v roce 1292 celé toto území, snad jako pokání za Závišovu popravu, nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi u Prahy. V darovací listině se připomínají poprvé všechny výše jmenované obce ze „Svazku obcí Orlicko – Třebovsko“ patřící k lanšperskému panství až na Třebovici a samozřejmě obojí Libchavy.
Majetkem zbraslavského kláštera zůstalo lanšperské panství až do roku 1358, kdy ho získalo na základě výměny majetků nově založené litomyšlské biskupství. Po zániku litomyšlského biskupství v době husitských válek získal lanšpersko – lanškrounské panství ve dvou etapách do zástavy rod Kostků z Postupic. V roce 1436 získal Vilém Kostka z Postupic, husitský hejtman podílející se na dobytí Litomyšle husity, do zástavy město Lanškroun a okolní vesnice, v roce 1451 jeho syn Zdeněk Kostka hrad Lanšperk se zbytkem panství. Od této doby se pro panství začíná užívat název panství lanšpersko – lanškrounské. Sňatkem Markéty Kostkové z Postupic s Vojtěchem z Pernštejna v roce 1507 získal lanšpersko – lanškrounské panství tento význačný šlechtický rod. Pernštejnové byli zástavními majiteli panství až do roku 1588, s výjimkou let 1544 – 1564, kdy část panství s hradem Lanšperkem a městy Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou odprodal Jan z Pernštejna Petru Bohdaneckému z Hodkova a zpět ji získal v roce 1564 Vratislav z Pernštejna.
V roce 1588 získal jiný Jan z Pernštejna lanšpersko – lanškrounské panství od císaře Rudolfa II. do dědičného vlastnictví a současně zahájil jednání o jeho prodeji Adamovi Hrzánovi z Harasova, které bylo ukončeno v roce 1589. Hrzánové z Harasova byli majiteli panství až do roku 1622, kdy Zdeslav Hrzán z Harasova prodal panství Karlovi z Lichtenštejna. Lichtenštejnové zůstali majiteli panství až do zrušení poddanství v roce 1848.
doc. PhDr. František Musil, CSc
