Většina míst (měst, obcí i jejich částí) tvořících „Svazek obcí Orlicko – Třebovsko“ vznikla v 2. polovině 13. století a na počátku 14. století v souvislosti s vrcholnou kolonizací kraje na středním a horním toku Tiché Orlice a v povodí Třebovky, které se účastnilo české i německé obyvatelstvo. Ve středověku až do zrušení poddanství v roce 1848 byla tato místa příslušenstvím několika panství, která ve vztahu k obyvatelstvu představovala nejen vrchnost (šlechtický rod, kterému panství náleželo), ale i státní a soudní úřad první instance.
Jednalo se o následující panství:
1. Panství lanšperské (později: lanšperecko – lanškrounské)
2. Litomyšlské panství
3. Panství města Litomyšle
4. Panství Brandýs nad Orlicí
5. Panství Žampach
6. Potštejnské panství
7. Panství Doudleby – Horní Jelení
8. Panství Kostelec nad Orlicí
Období 1848 – 1918
Se zrušením poddanství v roce 1848 zanikla i pravomoc vrchnostenských úřadů jako státních úřadů první instance. Vrchnostenské (patrimoniální) úřady byly nahrazeny novými státními úřady první instance – okresními hejtmanstvími a soudními okresy, které zahájily činnost v roce 1850. Druhou instanci pak představovaly tzv. krajské vlády, později krajské úřady. Ty však fungovaly jen do roku 1862. Okresní hejtmanství jako orgány politické moci (jejím nejvyšším představitelem v obvodu byl okresní hejtman) představovaly rozsáhlejší celky, které byly obvykle tvořeny několika soudními okresy, které se staly základem výkonu soudní moci. Budování těchto nových státních úřadů představovalo počátek vytváření moderní státní správy. Hranice především soudních okresů většinou respektovaly starší hranice panství, která často představovala historicky vytvořené jednotky, v jejichž rámci fungovaly různé geografické, ekonomické, kulturní i společenské vazby. V letech 1855 – 1868 došlo k pokusu o spojení soudní moci a státní správy v tzv. smíšených okresních úřadech, jejichž území se kryla s územími menších soudních okresů. V roce 1868 však byl obnoven předchozí stav. Území soudních okresů byla v letech 1868 – 1927 i regiony, v nichž fungovala tzv. okresní zastupitelstva tvořící spojovací samosprávný článek mezi obcí a zemí.
Bývalí majitelé panství se po zániku patrimoniálního zřízení změnili ve velkostatkáře, s nimiž občansky bylo formálně zrovnoprávněno ostatní obyvatelstvo, ale vlastnící i nadále rozsáhlé majetky (hlavně dvory, polnosti a lesy) a z toho vyplývající privilegia, zvláště pokud jde o volební právo. Na území Regionu Orlicko – Třebovsko těmito velkostatkáři kromě již zmiňovaných Lichtenštejnů (velkostatek Lanškroun), Bubnů (velkostatek Doudleby – Horní Jelení) a Kinských (velkostatek Kostelec nad Orlicí) to byli Thurn – Taxisové, kteří v letech 1856 – 1945 vlastnili velkostatek Litomyšl, Parishové, kteří v letech 1869 – 1948 vlastnili velkostatek Brandýs nad Orlicí, Dobřenští z Dobřenic, kteří v letech 1849 – 1945 vlastnili velkostatek Potštejn a příslušníci rodu Campo – Franco vlastnící v letech 1933 – 1945 velkostatek Žampach. Zvláštní místo mezi těmito velkostatkáři zaujímal František Lützow, jehož manželka Anna Gustava Lützowová koupila v roce 1884 žampašský velkostatek. František Lützow působil jako rakouský diplomat v Londýně a zasloužil se o propagaci české historie a české kultury ve Velké Britanii a byl tak jedním z těch, kteří vytvořili podmínky pro Masarykovo politické působení v Londýně za I. světové války.
Na území dnešního Regionu Orlicko – Třebovsko zasahovala od roku 1850 pravomoc tří okresních hejtmanství (Lanškroun, Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou) čtyř soudních okresů (Kostelec nad Orlicí, Litomyšl, Lanškroun a Ústí nad Orlicí) a dvou krajských vlád později krajských úřadů (Jičín vystřídaný v roce 1855 Hradcem Králové a Pardubice) . V hranicích těchto nových správních celků se částečně zachovaly hranice bývalých panství.
Období samostatného Československa 1918 – 1938
V průběhu let 1918 – 1938 se s výjimkou přejmenování okresních hejtmanství na okresní správy politické a nahrazení titulu okresní hejtman titulem přednosta okresního úřadu v předchozím oddíle charakterizované administrativní členění území, na kterém působí Svazek obcí, se téměř nezměnilo. Jediná změna administrativní příslušnosti spočívala v přeřazení obce Sopotnice v roce 1925 ze soudního okresu Ústí n. Orlicí a politického okresu Lanškroun do soudního okresu Kostelec n. Orl. a politického okresu Rychnov nad Kněžnou. Výrazněji se však změnilo postavení šlechtických velkostatkářů. Se vznikem republiky ztratily definitivně všechny své politické výsady a tituly a na základě pozemkové reformy přišli i o některé své majetky. V největším rozsahu byla provedena pozemková reforma na území bývalého lichtenštejnského lanšperko – lanškrounského panství. Byla rozparcelovány některé dvory (např. dvůr v Dolní Dobrouči a tzv. Hornolibchavský dvůr) a mezi drobné rolníky rozdělena i další půda. V tzv. zbytkové velkostatky se změnily dvory v Perné a Kališti náležející předtím k brandýskému velkostatku Parishů.
Období 1938 – 1945
Velmi výrazně zasáhly do poměrů na tomto území události spojené s Mnichovským diktátem v roce 1938 a okupací zbytku českých zemí fašistickým Německem. Přesto, že území, na němž působí „Sdružení“, se rozkládá ve vnitrozemí, byla jeho část obývaná německým obyvatelstvem na podzim 1938 připojena k Německu. Jednalo se o dnešní části Ústí nad Orlicí Černovír, Dolní a Horní Houžovec, Hylváty, Knapovec a Oldřichovice, část České Třebové Skuhrov, část obce Dolní Dobrouč Horní Dobrouč, Libchavy s oběma částmi Dolní a Horní Libchavy a rovněž s Prostředními Libchavami a dále o Semanín a Třebovice. S výjimkou Semanína byla všechna uvedená místa připojena k nově vymezenému politickému okresu (tzv. das Landratamt – úřad zemského rady) a soudnímu okresu (das Amtsgericht – úřední soud) Lanškroun, Semanín byl sice připojen k území okresního soudu v Lanškrouně, ale v ohledu politické správy nejdříve k moravskému politickému okresu (Landrát) Moravská Třebová, ale již v roce 1939 byl zařazen do nově zřízeného politického okresu (Landrát) Svitavy. Zbývající území soudního okresu Ústí nad Orlicí, které zůstalo v okleštěném Československu a potom v Protektorátě, bylo připojeno k politickému okresu Litomyšl. Příslušnost ostatních míst patřících k Regionu Orlicko – Třebovsko se v letech 1938 – 1945 nezměnila.
Období 1945 – 1960
V květnu 1945 bylo obnoveno administrativní členění z roku 1938 s tím, že místo bývalých okresních úřadů budou novými státními úřady na této úrovni okresní národní výbory spojující samosprávu s výkonem státní moci. Po delších sporech byl nakonec ustaveny samostatné okresní národní výbory pro území soudního okresu Lanškroun i Ústí nad Orlicí. Příslušnost k těmto dvěma ONV byla stejná jako před rokem 1938 příslušnost k příslušnému okresnímu soudu (tedy k ONV Lanškroun patřily z území Sdružení Skuhrov a Třebovice, k ONV Ústí nad Orlicí stejné obce jako dříve k tomuto soudnímu okresu). U ostatních míst z Regionu ke změnám politického a soudního okresu po roce 1945 nedošlo.
Nejvýraznější změnou, která se uskutečnila v prvních poválečných měsících, byl však odsun německého obyvatelstva, který vedl k výraznému poklesu počtu obyvatel v jednotlivých místech (k tomu viz statistické údaje u jednotlivých míst). Rovněž došlo v souvislosti s konfiskací německého majetku ke konfiskaci velkostatků, které patřily německým velkostatkářům (jednalo se o majetky Lichtenštejnů, Thurn – Taxisů, rodu Campo – Franco a Dobřenských z Dobřenic, tito poslední se nehlásili k Němcům, ale k Maďarům). Po únoru 1948 byly znárodněny i majetky bývalých šlechtických rodů hlásících se k české národnosti (Bubnové, Kinští, Parishové).
1. 1. 1949 vstoupilo v platnost nové okresní členění republiky spojené se vznikem krajského zřízení. Zásadou členění na okresy byla totožnost území státní správy s územím působení soudu. Rozhodující politickou moc na okrese však měly orgány KSČ (především tzv. okresní výbor KSČ), jejichž výstavba se od roku 1949 shodovala s administrativním členěním státu. Na území Regionu Orlicko – Třebovsko zasahovaly od této reformy okresy Lanškroun (Skuhrov, Třebovice), Litomyšl (Dolní Sloupnice s osadou Končiny 1, Horní Sloupnice s osadou Končiny 2, Němčice s tehdejšími osadami Člupek a Pudilka, Semanín, Vlčkov a Zhoř), Rychnov nad Kněžnou (Sopotnice) a Ústí nad Orlicí. K tomuto nově vymezenému okresu, jehož příslušenstvím zůstaly všechny obce z Regionu patřící k bývalému soudnímu okresu Ústí nad Orlicí i k politickému okresu Ústí nad Orlicí z let 1945 – 1948, byly z Regionu Orlicko – Třebovsko nově připojeny Jehnědí s tehdejší osadou Hrádek (dnes samostatná obec) patřící dosud k okresu Litomyšl a po roční příslušnosti k okresu Vysoké Mýto i obec Velká Skrovnice s osadou Malá Skrovnice, která byla přeřazena 1. 1. 1949 z okresu Rychnov nad Kněžnou (bývalý soudní okres Kostelec nad Orlicí) do okresu Vysoké Mýto. Na území Regionu zasahovaly dva tehdejší kraje – Hradecký (okres Rychnov nad Kněžnou) a Pardubický (okresy Lanškroun, Litomyšl a Ústí nad Orlicí, případně Vysoké Mýto).
doc. PhDr. František Musil, CSc
K poslední reformě administrativního členění státu, kterou se vytvořilo dnešní administrativní členění, došlo v roce 1960. Tehdy sloučením území okresů Lanškroun a Ústí nad Orlicí a části území okresů Vysoké Mýto a Žamberk a některých okrajových částí případně jednotlivých míst z okresů Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou, Šumperk a Zábřeh vznikl okres Ústí nad Orlicí v dnešním rozsahu. Při svém vzniku se okres stal součástí Východočeského kraje, který jako stupeň státní správy existoval jen do roku 1990. Rovněž okresní národní výbory byly od roku 1990 opět nahrazeny okresními úřady jako státními úřady bez samosprávných kompetencí. Od 1. 1. 2001 bude území okresu včleněno do nově vzniklého Pardubického kraje.
Od 1. 7. 1960, kdy začal fungovat okresní národní výbor a další orgány, včetně orgánů KSČ a dalších politických a společenských organizací pro nově vymezené území okresu Ústí nad Orlicí, je rovněž celé území dnešního Regionu Orlicko – Třebovsko příslušenstvím tohoto okresu. Rozsah okresu se během následujících čtyřiceti let již neměnil. Z hlediska vývoje obcí byla nejvýraznější vývojovou tendencí, jak již bylo uvedeno výše v úvodu, v letech 1960 – 1990 snaha o integraci obcí do větších celků. Tato integrace, o které budou konkrétní údaje uvedeny u jednotlivých obcí, byla někdy prováděna jen na základě rozhodnutí státních a hlavně stranických orgánů KSČ bez ohledu na názory obyvatel v příslušném místě, což od roku 1990 vedlo k desintegraci těch celků, které byly vytvořeny příliš násilně.
V návaznosti na předchozí historický výklad je třeba ještě připomenout, že po roce 1990 v rámci restitučního řízení získali majetky (hlavně lesy) v katastru některých obcí Regionu příslušníci bývalých šlechtických a velkostatkářských rodin Bubnové, Parishové a Kinští. Rovněž byly restituovány bývalé zbytkové velkostatky.
Vývoj administrativní příslušnosti území tvořeného obcemi Regionu Orlicko – Třebovsko, kterému byl věnován předchozí výklad, však není zřejmě ukončen. V současné době probíhají přípravy na novou reformu administrativního členění státu – zrušení okresních úřadů a převedení části jejich kompetence na tzv. pověřené městské úřady či jak se nazývají v obecné mluvě malé okresy. A je velmi pravděpodobné, že území Regionu se opět rozpadne do několika takových „malých okresů“ (Česká Třebová, Lanškroun, Litomyšl, Ústí nad Orlicí).
Doc. PhDr. František Musil, CSc; (informace z r. 2001)
